Proč jsem začala cvičit se židlí
Přiznám se, že impulsem bylo to, že jsem si zlomila malíček na noze a nemoha několik týdnů stát na celém chodidle. Tehdy jsem začala hledat pohybové možnosti, které mi umožní zůstat aktivní bez velkého zatížení nohy. Židle se ukázala jako skvělá opora i výchozí bod pro desítky různých pohybů. A i po uzdravení jsem ji ve svém cvičení nechala.
Má zkušenost je ryzí subjektivní — ale cítím, že cviky s oporou mi pomáhají lépe pochopit, jak správně zapojit správné svaly, aniž bych musela bojovat s rovnováhou. To mi pak dává větší prostor soustředit se na samotný pohyb.
Konkrétní cviky, které pravidelně používám
Ze zádi: výpady s rukou na opěradle, kliky od sedádla (nebo o hranu sedádla), střídání nohou v „kráčení“ vsedě. Ze strany: úklony s jednou rukou na opěradle. Vsedě: zdvíhání kolen, rotace trupu, protahování lýtek. Žádný z těchto pohybů nevyužívá speciální průpravu — jde o základní funkční pohyby přirozené pro lidské tělo.
Co mně na cvičení se židlí baví nejvíc, je ta nanápadnost. Může to vypadat jako příprava na oběd, ale přitom zapojuji hýžďové svaly, stabilizuji trup a protahuji zadní stranu stehen. Je to „skrytá pohybová aktivita“, která mi vyhovuje i ve dnech, kdy nemám náladu na „opravdové“ cvičení.
„Nejdražší pomůcka v mém domácím ‘posilovně’ je ta, která slouží i ke snídaní.“
Jak zapojuji různé části těla
Snažím se střídat zaměření: jeden den víc dolní končetiny, druhý den trup a paže. Při cvičení se vždy ujistím, že mám pod sebou stabilní podložku. Bezpečnost a stabilita jsou u cvičení s nábytkem klíčové. Opěradlo používám jen jako oporu, nikdy se o něj nespoléhám plnou váhou — ale to jsou jen moje osobní zásady, ne odborné instrukce.
Celá moje „židlová rutina“ trvá zpravidla 15–20 minut. Pro mně je to příjemný kompromis mezi pohodlím domácího prostředí a potřebou pohybu. Ale zopakuji: každý jsme jiní a co vyhovuje mně, nemusí být ideální pro vás.